zvuky umírajících věcí

23. července 2018 v 23:36 | Cíťa |  Divnokydy
někdy pochybuješ, jestli je svět pořád ještě tak krásný, jako když jsi byl malý harant, ale nikdy ty pochyby nejsou tak naléhavé, abys zjišťoval, jak moc tvůj život klesl dolů






Už víš, že hoříš
z jemných očních víček pláčeš prach, celý se rozpadáš mezi mými prsty
nikdy tě vlastně nepřešel strach z prázdných místností a prázdných dutých srdcí lidí, kteří nemůžou vůbec nic nabídnout
už víš, že hoříš, i když se ti celej svět snažil přesvědčit, že jsi ani nezačal,
ale bylo od nich směšný doufat, že takovou osobnost jako Tebe něco jako vidina hezkého domku, nudné nekončící práce a pár papírů (o kterých se ti snaží nakecat, že mají nějakou hodnotu) udrží v tomhle k uzoufání normálním světě
už víš, že hoříš
s prudkou silou lesního požáru a všichni cítí jemný suchý vánek, který dává předzvěst velkým změnám
není to destrukce, jak se ti vždycky snažili namlouvat, jen nový začátek
ničíš všechny základy, které tak směšně dlouho budovali a nemůžou s tím nic udělat
už víš že hoříš a nikdo na světě to už nezastaví


 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 24. července 2018 v 1:30 | Reagovat

Historie velikých. :)

2 masterofexceptions masterofexceptions | E-mail | Web | 24. července 2018 v 10:37 | Reagovat

Dech beroucí. Vnitřně pociťuji závist i pochopení. Divné. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama