proměna

16. dubna 2018 v 21:01 | Cíťa |  Divnokydy
Zlomím ti nohy, abys mi už neutíkal


Výsledek obrázku pro yellow aesthetic





Sedíme a smějeme se nesmyslům
svět je tichým klidným místem bez jediného zřetelného podmětu
nebe je táhlé a bílé, tráva slehlá a mrtvá a naše plíce plné kouře
možná to jsou roky od té doby, co jsem umřela
a možná se to děje právě teď.
u nohou zlaté květiny
v hlavě jen otupělost
ruce mi páchnou tabákem,
ty stejné ruce, které kdysi dávno říkávaly ano,
ale teď jsem ta, která zhasíná světlo
a pořád mi v hlavě visí ta rolnička na lustru
(zvláštní, že jsem si vzpomněla až teď).
Dny jsou zase jednotvárné
všechno se slévá do dlouhých
předlouhých dní,
které nedávají o nic více významu než ty dny, kterým jsem se snažila tak zoufale uniknout.





 


Komentáře

1 sw sw | Web | 16. dubna 2018 v 21:35 | Reagovat

A až mu zlámeš ruce, nebude moct objímat...

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 21. dubna 2018 v 18:05 | Reagovat

Nohy bychom měli lámat nenápadně,  ať nedochází k žádnému nemístnému překvapení....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama