nesnadně

7. prosince 2017 v 21:28 | Cíťa |  Divnokydy
nesnáším všechny tvoje starostlivý pohledy, který jsi mi kdy věnoval
(a že jich bylo až příliš)
poněvadž pak dostávám pocit, že moje trápení se přenáší na jiný lidi
a já jsem člověk, který vždy chtěl šířit lásku


Související obrázek





otáčíš hlavu
a tvoje modrý oči hledají ty moje
a pak utíkám před hlasem, který mluví nad písečnými dunami
šeptá jako horký písek a já si nemůžu vzpomenout co.
jen vím, že nebyl naštvaný ani smutný
tichý.
pak jsem zas hledala jeho, měl nemocniční pásku na ruce a já měla strašný strach,
protože jsem zase nevěděla vůbec nic
a taky jsem se nic nemohla dozvědět, když mi nic nechtěl říct.
doufala jsem že ho doženu, ale já jsem střašně špatná v běhání, když si pořád ubližuju
jak může mrzkák jako já vůbec běhat?
bolí to, ale nemám modřiny
žádný důkaz, že se k tomu zase vracím.
jinak vlastně jen pořád utíkám
od povinností, od zodpovědností
od přátel v nesnázích.
nesnáším se za to, že se hroutím na prahu tvého bytu,
ale mě je vážně tak špatně
tentokrát nelžu.
nevím co dělat, abych tě dostala.
nevím kam se schovat,
když ty mě zrazuješ a zlý sny můj spánek proměnily v bláznivou alternativní realitu.
samu sebe jsem dovedla na okraj propasti a teď jen čekám, jestli se kamení protrhne pod moji vahou nebo mi z ní pomůžeš ty.






 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. prosince 2017 v 4:58 | Reagovat

Slzy si hledají cestičky. :)

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 16. prosince 2017 v 19:28 | Reagovat

Do modrých očí se dá krásně spadnout :)...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama