umřu

1. září 2017 v 21:16 | Cíťa |  Divnokydy
jednou ta bolest odejde
a ty zůstaš nahej čelem vpřed všem svým ohavným pozůstatkům
čelem ke skáze, kterou napáchala povodeň jménem
neštěstí





Cítíš to mý neštěstí?
Protože je poslední dobou fakt velký.
Krvácím slova na internety, brečím slaný slzy do polštáře a utěší mě jen sladká náruč spánku.
Tahle estetika, tohle moje takzvaný poetično
je jen vyždímaná bolest z mého nitra.
Vždycky byla.
Trhám si prsty kůži, nehty se zarývají, pryští krev
svlíkám se ze svýho těla, svlíkám se
do naha.
Nejtěžší den léta
málem znásilněná
kamarád mě nedokázal utěšit.
Opuštěná.
Tohle není přerod, jsem pořád stejná
pořád stejně naivní, nešťastná
romantická
pořád v tom stejným světě.
Prožila jsem dobrodružství, náhodný výlety
poznala nové lidi.
Prolezla starý baráky, utekla před narkomany
smutnila, smála se, přežívala.
Teď se svlíkám ze svýho těla, z týhle nesmyslný zádrže.
Chtěla bych říct, že i z mýho neštěstí, ale to nejde.
To by byl život až moc krásnej.

 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. září 2017 v 2:24 | Reagovat

Kup si zmrzku, přejde tě chandra. :-D

2 Eliss Eliss | Web | 2. září 2017 v 6:52 | Reagovat

Život je krásný, neumírej! :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama