rozumíš?

7. září 2017 v 20:47 | Cíťa |  Divnokydy
Pořád sním o tanci svýho života
závistivě se dívám po všech šťastných párech
a přitom přes svou ignoraci neslyším
ani hudbu







Jsem takové dva roztomilé protiklady v jednom těle.
Jedna krásná a milá duše
šťastně se usmívající
tančící
s jiskřícími oči a rukami, které každým dotekem říkají ano.
Kráska, která se směje na kohokoliv
kráska, která dává lásku,
která dostává lásku.
A miluje strašně moc.
A věří v krásu ostatních.
Věří, každýmu pěknýmu slovu od milovaných, protože ví, že jsou to upřímný slova.
V jejím světě neexistuje nic jako přetvářka nebo faleš.
Žije v krásným světě,
v krásným krásným světě.
Ta druhá duše, není přímo ošklivá, to ne.
Je jen hluboká
tak hluboká, že se v ní ta druhá ztrácí (a poslední doobu čím dál častěji).
Byla ve mně nejspíš odjakživa, ale až s posledním rokem vyrostla do podoby katastroficky poetickýho konce.
Její city jsou těkavé látky,
i s tím nejopatrnějším zacházením se pokaždé vymknou kontrole.
V jejím pohledu není ani špetka krásných citů té druhé
jen nekonečné neštěstí.
Možná se to kde komu zdá směšné, komické nebo ještě huř,
poetické,
ale tak to není.
Je to nešťastná duše,
útočící na vše pěkné,
ničící poslední naděje a sny.
Nebývala dříve tak při síle,
ale teď je díky ní nepřekonatelné
byť jen vstát z postele
usmát se a myslet to upřímně
věřit v lásku ostatních.
Je to mor mého těla,
zkáza té druhé krásné duše.
Moje tělo je bojiště dvou protikladů.
Proto asi vypadám tak zmateně,
když se usmívám.

 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. září 2017 v 5:28 | Reagovat

Kdo by nerozuměl? :)

2 Leri Goodness Leri Goodness | 8. září 2017 v 15:13 | Reagovat

Těkavý látky způsobujou exploze a mě se zdá, že jsem těsně před ní..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama