pořád tě miluji

24. července 2017 v 19:33 | Cíťa |  Divnokydy
Líbali se pod hvězdami
pod pohledy, které konečně nesoudily
pod tichými svědky jejich lásky.
I když jí svlékl
i když se jí vyznal
i když s ní plakal
mlčely.

Nalezený obrázek pro weheartit yellow aesthetic



Svět mě nechává topit se v bezbřehé bezmoci mých pocitů. Jde to od desíti k pěti, jednou nahoře jednou dole.
Nevím.
Nevím skoro nic.
Jak se cítit, co dělat, co vlastně k tobě cítím.
Co k sobě cítím.
Asi nedokážu milovat normálně, jen tím sladkým způsobem naprosté trosky.
Protože vše co miluji nenávidím
vše na čem mi záleží se rozpadá.
Vše co chci je naprosto špatně.
Cožpak je normální se takhle za rok změnit? Přála bych si, abys mi řekl jaká jsem pitomá a potom mě už nikdy nepustil. Chci být normální člověk, jenže tenhle můj rozklad mě docela baví. Připadá mi poetický jak se z mladý dívky stává jen vyhaslá jiskřička původní záře.
Zachránítě mě?
Dáte mýmu životu směr?
Naučítě mě, jak správně cítit, jak se mít rád, jak mít vůli žít?
Já myslím že ne.
Nedokážu to ani já
ani on mě nezachrání.
Jsem dítě prázdný generace.


 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 25. července 2017 v 2:15 | Reagovat

Já bych tě naučil. :D

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 29. července 2017 v 18:10 | Reagovat

Ty žlutý řasy ve mě evokujou typicky rozjasněný léto, možná i nepotvrzenou touhu po radosti...líbí se mi.

"Mary Jane" je svůdná až na půdu, ale i když mě čas od času zláká, nikdy mi nedá to, co doopravdy chci..

3 Evk Evk | Web | 1. srpna 2017 v 21:19 | Reagovat

Krásně napsáno :)

4 Amazonka Amazonka | Web | 15. srpna 2017 v 17:44 | Reagovat

Tak tomu rozumím...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama