nic mi už neříkej

1. července 2017 v 10:37 | Cíťa |  Divnokydy
Tvůj úsměv patří do jednoho z mnoha způsobů sladkýho umírání
zůstávám dezorientovaná v tvým mlčení, který slibuje nijakou věčnost
v tvým počínání bez jasnýho cíle.





Dostala jsem se do stavu napůl mezi sladkým šílenstvím a panickou hrůzou. Hlava byla najednou ta nejtěžší věc na světě a myšlenky byly volný. Tak volný jako já nikdy nebudu. Koupila jsem si totiž duhový zapalovač a nechala shořet všechny svoje city k tobě.
Hloupý úniky ještě hloupější holky.
Svět se změnil v stupiditu a ty v malicherný výkyv neurčitých přání. Říkala jsem, že jsem mrtvá, že se do svý hlavy nevrátím. Včera jsem se definitivně stala jen zbytkem svý předešlý existence. Zklamáním pro sebe samu. Všimli jste si toho? Tohle moje zatracený já já období.
Rozpadám se.
Hniju.
Říkáš, že to jde změnit, ale nejde to vrátit zpět. Před rokem jsem začala svoji fatální přeměnu.
Ze snílka na citlivku
Z princezny na fetku.
Ale pst, ať se moje máma nedozví, že jsem holka před kterou tě všichni varovali.
 


Komentáře

1 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. července 2017 v 17:45 | Reagovat

Ocitám se v pomíjivý cukrový vatě, která sehrává slaďoučkou parafrázi na život, když čtu tvý texty...miluju je, protože mě vždycky dávají možnost úniku. A za to ti děkuju :).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama