budu tu pro tebe

1. června 2017 v 22:49 | Cíťa |  Divnokydy
V purpurovém odlesku ses usmíval na mě jako na poslední lidskou bytost na světě.
Jednou mě prej vezmeš někam, kde to neznám
na jídlo
nebo jen do tvý zkurvený náruče, která mi chybí víc než cokoliv na světě.
Někdo se mě prosím dotkněte.





Včera jsem se ztratila sama v sobě a nejspíš už natrvalo,
poněvadž mi zůstalo jen moje jméno a naprosto holý prázdno v obličeji,
kterej je snad nejkrásnější za posledních šestnáct let.
Takže mi nezbývá nic jinýho, než se sklánět k zrcadlu jako k hladině jezera,
pozorovat ty drobný nesrovnalosti
a v očích hledat zbytky ztracenýho citu, který už vyprchal.
Není to tak, že by mi něco udělal, to ani v nejmenším,
ale
jsem to já.
Já sama jsem se pohřbila do onoho lyrického hrobu z květin,
rozpárala hruď
a srdce nechala naze odhozené, dokud neumřelo jako malý ptáče vyhozený z hnízda.
Vím, že se nesnáším
teď už to vím.
A žádný člověk mi v tomhle nepomůže.
Nechala jsem sama sebe zapálit jako Bestiáře,
vzplát pod návalem svých nepravdivých myšlenek, uhořet a rozprášit.
Včera ve mně něco umřelo natrvalo.
Je divný si to prostě asi po roce přiznat.
Říct si: "Hele, já se asi nesnáším." a pak žít jako předtím, dělat ty stejný věci jako předtím, smát se jako předtím.
Bolí to.
Bolí to strašně moc, nemít se rád, protože vím, že takhle nejsem schopná milovat.
Celý tenhle krásný svět z romantiky a vlhkých snění není nějak opravdovej, když jsem teď jaká jsem. Možná to je jen zkruvená fáze, možná takovej bude zbytek života, pokud s tím nic neudělám.
Ale nechci se nechat shnít.
Nechci se pohřbít do hrobu plného květin, do kříšťálových slz mladých chlapců, do mých přesladkých snů.
Budu proti sobě bojovat jak nejvíc to jde, dokud se nepostavím na vlastní nohy.
Jednoho dne chci zase vědět, že se mám ráda,


že jsem schopna milovat.


 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. června 2017 v 5:15 | Reagovat

S hejtěním sebe se nedá žít. :)

2 Eliss Eliss | Web | 2. června 2017 v 9:34 | Reagovat

Určitě se najde něco co máš na sobě ráda :)

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 4. června 2017 v 16:48 | Reagovat

Teď, bez rozmýšlení, bych se za tebou rozběhla, kdybych měla tu možnost a objala bych tě....fakt.
Jsi úžasná duše, já vím, že mý slova jsou asi stejně těžkopádný jako pampeliškový snítka ve větru, ale prostě...prostě jsi.

S láskou
LERI

4 smartly smartly | Web | 9. června 2017 v 23:17 | Reagovat

Byť sklamaný sebou je lepšie, než byť sklamaný druhými. Pretože seba ešte môžeš zmeniť. Možno. Niekedy. Snáď.

5 Cíťa Cíťa | Web | 9. června 2017 v 23:36 | Reagovat

[3]: děkuji. těžkopádný slova jsou někdy to nejvíc, co člověk potřebuje.

[4]: v možnost se změnit pevně doufám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama