rozklad milostného cítění

24. března 2017 v 20:48 | Cíťa |  Divnokydy
Jestli se někdy Země zastaví
všechno na celičké zeměploše utichne
a už ani jeden jediný ptáček nezapěje
a všechen dětský smích utichne
a všechny šťastný konce zůstanou nevyřčeny
a Slunce bude jen zářit, ale ne hřát
a tvý oči nenajou ty mé
věz, že toto bude konec.

Související obrázek




Čekám pořád na to, kdy mi napíšeš
a okýnko s upozorněním mi bude blikat na bílé obrazovce a já se z toho dočista rozplynu blahem mezi pixely, které koneckonců neznamenají nic. Mám z tebe místo mozku hvězdný prach a v srdci nekonečné prázdno toužící po zaplnění. Možná proto brečím bez přestání už tři týdny.
Začalo to tam na schodech,
kde mi byla zima a nemohla se hýbat
a jen seděla
a čekala
(samozřejmě taky brečela, ale na slzy si každý zvykne, nebo ne?).
Je to takový ten okamžik, který se vpíše do paměti a neopustí ji. Už nikdy.
Ten moment, když jsem si uvědomila, že tě asi miluju.
Byl to odpal, bylo to smutný. Jsem jen tělo putující vesmírem, už to vím. Je jedno co děláme, pro druhý to nikdy nebude mít stejný význam. Nikdy nenajdem nikoho, kdo by nás celkově pochopil.
Znáte mě, sním o velký lásce, ale čím větší láska, tím větší trápení.
Zažívala jsem už něco podobnýho, ale pokaždý je to jiný. Nikdy se nezamiluješ do stejnýho člověka dvakrát. Nesnáším na tobě úplně všechno, od těch zelených očí až po tvoje pousmání, tvoje něžný oční víčka. Nejsi nic, po čem bych kdy toužila, ale přesto! Chci, abys mě vzal za ruku a řekl, že to bude dobrý. Abys brečel stejně jako já. Chci tě vidět v slzách. Chci ti vidět do hlavy.
Cestujeme každý chladným vesmírem a hledáme cestou někoho, kdo by nás pochopil. Kdo by nás vzal za ruce a poslouchal celý náš příběh, od začátku do konce. Kdo by se dotkl naší duše a neodsoudil nic z ní. Držel a už nepustil.
Není to tak, že bych na tebe myslela pořád
jen nevím co mám dělat se svým časem.
Asi ho nechat nějak uplynout a počkat si,
jenže pořád čekám
a čekám
a čekám.

A i přesto

pořád nenávidím tebe i sebe.
 


Komentáře

1 Klára Klára | Web | 24. března 2017 v 21:21 | Reagovat

Proč mi to připomíná mou situaci v poslední době?

Malá rada. Místo tmavě šedého písma bych volila spíše světle šedé. Hodně špatně se to čte :-(

2 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 1. dubna 2017 v 14:32 | Reagovat

Oči jsou přihrádky pro emoce...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama