roztáhnu ti nohy nad ránem

10. února 2017 v 21:13 | Cíťa |  Divnokydy
Stejně jako svý nepovedený rýmy
tak i tvé oči zasadím do mokré vaty
a budu se dívat jak rostou
do krásy.

Výsledek obrázku pro takato yamamoto




Zatímco se někteří lidé rodí s bandou obdivovatelů, patolízalů a hloučkem vlhkých třináctiletých fanynek, ti ostatní se rodí jako normální pozemšťané a ti poslední (nejsmutnější) se rodí jako osamělí poustevníci.
Chlapec o kterém je řeč, se právě narodil už velmi osaměn. Kdyby to bylo v antice, matka by ho určitě poslala v ošatce po vodě, ať si ho vezme osud hrdiny nebo utopence. Jenže v moderní době si najala ukrajinskou vychovatelku, jezdila v novým bávu svýho nabíječe a o chlapce se zajímala velmi okrajově.
Přesto ten náš hošánek byl klasickým vzorcem mamánka (též uživatel mama hotelu) a od té doby co si uvědomil své já a já ostatních lidí prahl po matčině lásce.
Ach, kolikrát si ublížil, spadl na zem, strčil tužku do zásuvky nebo skočil do vody, ale matka jeho úrazům nevěnovala moc pozornosti.
Chlapec rostl. Rostl do krásy a klidu. Potoky slz, které vyplakal jako dítě prahnoucí po rodičovské lásce, u vykouzlily ty nejkrásnější oči pod sluncem. Byl jemný a na svůj věk třinácti let i klidný, nekonfliktní. Matčiny kamarádky se po něm začaly ohlížet a vlastně každá další dívka, žena, stařena byla z něj paf. Samota, nejkrutější věc na celičkým lidský světě, vychovala Adonise. Těžko se mi to za jeho matku přiznává, ale až po čtrnácti letech si všimla svého syna.
Studovala jeho tvář, když usnul na kožené pohovce. Uprostřed sklenic vína, dárku jejich četných partnerů, mezi kabelkami z krokodýlí kůže a ženskými cetkami poznala krásu mladého chlapce. Jakoby do bytu ani nepatřil, takové místo pro dítě nebylo. Ale přece. Rty měl jako dva okvětní lístky růží, hruď utvořenou přesně pro křehkou dívčí hlavu. Bušilo jí zsrdce z toho výjevu.
Začli pro našeho chlapce velmi nemilé časy. Matka ho cepovala pokaždé, když se začal stýkat s jakoukoliv dívkou, nemohla přeci snést pomyšlení, že by jí byl onen klenot ukraden! Sledovala ho na každém kroku, který udělal mimo dům, ničila mu jakékoliv zblížení s lidmi, ale přesto ona sama mu žádnou lásku nedávala. Naštval se tedy, sblížil se za jejími zády s jednou její důvěrnou přítelkyní a utekl s ní daleko předaleko.
Milán, Soul, Řím, Paříž, New York, Sydney, Petrohrad nebo Madrid. Milenka (a velmi záhy i jeho manželka) by mu snesla modré z nebe. Koupila mu dům, zajistila dokončení maturity, kterou kvůli útěku nedodělal, auto, kocoura, krásný věci a nechala si od něj dělat co se mu zlíbilo. Jenže to bylo to samé. Tyhle nafintěný, krásný, třicetiletý, blonďatý, vyprsený a bohatý ženský nepochopily, že peníze nezahřejou u srdce.
Byl lapen jako skřivan v zlaté kleci. Lidé obdivují jeho zpěv, ale přeci si nikdo nevezme to malé tělíčko do dlaně, aby ho zahřál, přeci nikdo ho nepustí ven do oblak.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 11. února 2017 v 0:11 | Reagovat

GTy jsi úpln+ mi))¨mimo realitu!

2 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 11. února 2017 v 9:02 | Reagovat

Taky bych chtěl, aby mi někdo koupil kocoura.
Papírové bankovky v botě hřejí.

3 Eliss Eliss | Web | 11. února 2017 v 9:46 | Reagovat

Snad by mu bylo lépe s matkou, která by ho nakonec samou láskou zadusila...

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 12. února 2017 v 17:36 | Reagovat

třeba se z těch okovů někdy dostane...ale je to začarovanej kruh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama