otevřu ti okno do noci

4. února 2017 v 20:35 | Cíťa |  Divnokydy
Hledej ve všech těch barvách
tu mou jedinou
a až ji najdeš,
můžeme se dívat na černobilý filmy bez pocitu viny.





Bolí mě, na srdci ještě teď, když vám mám vyprávět onen lhce epicko-tragický příběh.
Vzpomínáme pořád na naši překrásnou čarodějnici v podobě černé kočky? Pokud ano, tím lépe pro vás, poněvadž příběh se točí okolo její sestřenice.
Sice to nebyla taková zdatná kouzelnice, vlastně nebyla neoplývala žádnou čarodějnickou schopností až na to, že stejně jako naše dávná hrdinka, se dokázala přeměnit v ladnou Kočkou domácí (felis catus).
Žili ve čtyřech u domu na pobřeží, v klidném šedivém městě, bez lásky i bez násilí. Každé ráno odváděla svého mladšího bratra do školy a sama pak cestovala dalších pět kilometrů do sousedního města na svou školu. Život to byl velice normální a velice poklidný, bez vroubků a bez překvapení. Narozdíl od své vzdálené černokočičí sestřenice na svou lidskou podobu velmi dbala a neměnila se téměř vůbec (možná snad tušila tu vžitou zapomnětlivost své matky a své tety). S tátou chodili každý večer na pláže, pálili naplavené dřevo, psali básně a obdivovali měsíc. On sám si z tohoto zvláštního rodičovského pouta dělal vtípky a častokrát poznamenal, že se určitě v minulém životě milovali.
Pak až jako mnoho lidí odcestoval na nebe a s kufrem plných povinností od nich odešel, zlá prazvláštní matka (daleko krutější než její sestra- matka černokočičí čarodějnice) vzala jí i jejího bratra z poutavého domku na pobřeží, od pláže, kde se pálilo naplavené dřevo a od nebe s tím nejpůvabnějším měsícem.
Víte, kočky nemají rády vodu, ale co takovýmto lidským šelmám vadí ještě více, je nesvoboda.
Žili od tý doby v hlubokých horách, v nepěkném neživém městě, tam kde byl obzor zahrazen jen pohořím a hustými lesy.
Jak pak mohla promlouvat s otcem v oblacích?
Měnila se víc a víc, tolikrát kolik jen mohla, až se z půvabné dívky stala bělostná kočka,
kočka přízračná, až si ji lidé pletli se zbloudilou duší
a utekla do noci.
Zatímco její sestřenice se stala kočkou, aby mohla žít,
ona se jí stala,
protože žít nemohla.
Vtipné, ty nelidské osudy, že?

 


Komentáře

1 Tomáš Tomáš | E-mail | Web | 4. února 2017 v 20:50 | Reagovat

Velmi osobitý text! :)

2 Eliss Eliss | Web | 5. února 2017 v 8:53 | Reagovat

Krutý konec svobody...

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 5. února 2017 v 10:05 | Reagovat

Konec je tak překrásně realistickej a absurdní, že mě dojal...každej z nás je tak trochu kočka - prosazujem svobodu, ale na druhý straně se necháme svazovat předepsaným řádem.

4 Královna Osamělých ostrovů Královna Osamělých ostrovů | Web | 5. února 2017 v 12:55 | Reagovat

Ta závěrečná myšlenka má něco do sebe. Urči by stálo za to to ještě nějak víc rozpracovat. :)

5 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 5. února 2017 v 18:53 | Reagovat

Nelidské osudy jsou furt lepší, než ty lidské.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama