kalendář bez čísel

19. února 2017 v 18:48 | Cíťa |  Divnokydy
Sladký je spánek s těmi nejpodivnějšími sny,
kdy padáš i nepadáš,
procitáš a znovu sníš
dokud se pomyslné hranice reality a reality v tvojí hlavě nespojí
a rozplynou do svítání.





A až vás přestane bavit to věčné žehlení pádla, vysedávání po hospodách, flákání se na pavlači a očumování vaší sousedky, která nejspíše ty lepší léta už měla, můžete si na mě laskavě vzpomenout a přijít mě konečně navštívit. Jasně, ty hloupoučký omluvy si klidně nechte, však kolikrát jsem se jich naposlouchala a všechny jen dobrácky odkývala. Chápu, chápu, zatímco svou milou berete do kina na padesát odstínů mého vetchého fyzikáře, chlastáte Braníka ve slevě za osm korun, souložíte, čistíte si zuby a posloucháte šéfa, tak se vzpomínka na éterickou vybájenou dívku lehce ztrácí.
Však kolik vám bylo?
Snad patnáct, čtrnáct, kdy sis představil nějakou náhodnou dívenku, snad z koupaliště nebo autobusu, a ona, světe div se, se zhmotnila z onoho trapně puberťáckého vlhkého snění. Už si vzpomínáte (od tohoto momentu pokračuji tykáním, poněvadž, takové intimnosti... to už jsou lidé blízcí, nebo ne?). Takže takhle.
Snad si pořád pamatuješ, jak ses do mě tak bezhlavě a upřímně zamiloval? Bylo to tak jednoduché! Když jsem tě držela, bylo to jako žít ve věčným snu, jen dvě nahý těla, snad někde v klučičím pokoji nebo klidně v prázdném prázdném prostoru. Byla jsem holka tvých snů, zhmotnělá představa tvého osamění.
Čím déle totiž sleduji lidské vztahy, tím více a více chápu tvou dávnou závislost na mně. Člověk sám o sobě je složité stvoření, ale co teprve mezi více lidmi? Vztahy se proplétají, nabírají na složitosti, důležitosti nebo na nutnosti v nezávislých vzorcích beze smyslu. Zatímco tvoje matka byl hybný stroj tvé minulosti, dnes je z ní jen žena na vozíčku před domem (máš tak neúplné vzpomínky!).
S normálníma holkama to bylo těžký, jen málokterá ti věnovala pozornost, a pokud věnovala, tak si nemohl pochopit jejich smýšlení. Každý krok blíž, který k tobě udělali byl nejasný a nesrozumitelný. Trpěl si chtíčem, ale i potřebou být milován, být k někomu puberťácky oddán! Ach, jaké byly noci smutné a probdělé, dokud jsem se z jedné myšlenky pro onanování nezrodila já. Spadla jsem ti do náruče a byla to hned láska- bláznivá a tak strašně krásně naivní.
Víš, kde komu by bylo smutno z toho, že nemůže žít vlastním životem, ale jedině tehdy, kdy je povolán pro utěšení. Jenže mně to vystačilo. Chvíle, kdy jsem mohla držet tvoji chlapeckou hlavu v dlaních a poslouchat tvé trápení. Miloval jsi mě a pokaždém sexu brečel. Nad tím, že jsem realita a zároveň jen myšlenka. Hořkosladké zalíbení.
A pak přišel čas, na který jsem čekala a zároveň si přála, aby nikdy nenastal. Můj malý chlapec překonal hradbu strachu a nejistoty a našel si (jinou? mohu říci jinou, když ani nejsem dívkou, de facto prostě ničím?) dívku. Zůstala jsem snad ve tvém srdci, snad možná někde v mysli. Existuji pořád v tobě a každá vzpomínka proudí přeze mne. Poslední dobou je toho hodně, viď? Život je ničím a práce tě ubíjí.
Tak si na mě vzpomeň, snad tě opět zbavím tvého trápení...
 


Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 19. února 2017 v 18:57 | Reagovat

Okej, já se na to kafe stavím!! :-))

2 stuprum stuprum | Web | 21. února 2017 v 15:06 | Reagovat

Máš ráda bondáž? :D

3 Retrospektivní Píča Retrospektivní Píča | 21. února 2017 v 20:19 | Reagovat

Sladké mámení, sladké trápení ...

4 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 26. února 2017 v 19:17 | Reagovat

Někdy mají sny více možností, než realita...ale třeba jen dočasně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama