zatímco smrt jim řekla nevím

9. ledna 2017 v 21:50 | Cíťa |  Divnokydy
Neříkej hop dokud neskočíš a nevzdychej dřív než ji políbíš.




I. II. III.
--

Při pohledu na jeho fotku brečel zlostí nebo smutek nebo obojím. Poslední dobou se mu tyhle dva city mixovaly do nebezpečnýho koktejlu s příchutí hořkosladkého dětství, který se nevrátí. Chtěl mu říct, že je jeho jedinej bratr a že bude navždy s ním (sourozeneckej kýč). Oči měl pak vždycky rudý a krásné chlapecké řasy rozechvělý. Lidé mu říkali, že je pohlednější.
--

Nakonec ji políbil na lavičce v parku, když se sešli při běhání. Střetli se jako dvě komety v prázdným prostoru a zákonitě se přitáhli do věčnýho nesnesení. Rty měla vlhký a slaný potem, léto vrcholilo, a ona voněla sluncem a spálenou kůží. Zátylek měla zpocený, zato tělo měkký a poddajný. Pak odběhla jako laň, zpět do světa krásnejch hnědookejch blondýn s nohama jak cesta do nebes. Seděl tam pak ještě dlouho a šahal si na oslintané rty a na jazyku cítil kovovou chuť krve.

--
"Jsem rád, že ses mi ozval, dlouho jsme se neviděli."
"Měl jsem toho hodně."
"Heh, pořád běháš co, čekej, pomůžu ti."
"..."
"Ukaž, jdi trošku dál. Seš samá kost a kůže, skoro jak kostlivec, abych ti ještě něco neudělal."
"..."
"Nebreč, pojď ke mně, to bude dobrý."
--

Pak se tedy u něj dlouho prohlížel v zrcadle nahý. Sledoval dálnici pátěře táhnoucí se donkonečna přes celý jeho tělo. Nohy měl trochu osvalený, ale ne tak, jak by je měl takový vytrvalý běžec mít. Byl vysokej a pohlednej, o tom žádná, jeho oči by stály za hřích. Jeho milenec ho hladil po vystouplých klíčních kostech a neustále mu stíral kutálející se slzy. Ruce měl jako hůlky, pánev vystouplou a žebra jasný pod opálenou opožkou. Ptal se, jestli byl bratr taky tak zmatenej, když se díval na zničenou tělesnou schránku a netušil jak to k tomu dospělo.

--

"Jdi si prosimtě sednout a radši se jen dívej."
"Proč, paní učitelko? Jsem zvyklí sportovat."
"Já vás znám, tu vaši prokletou rodinu. Snažíš se mně dohnat k tomu samýmu? Nikdo nestojí o to, aby se to tvoje torzo klátilo mezi živými. Vypadni."



 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 9. ledna 2017 v 22:04 | Reagovat

Z tebe jde hrůza, naštěstí jsi jen vymyšlená, ne? :)

2 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 17:48 | Reagovat

Mrtvé torzo klátí živé tělo.

3 Leri Goodness Leri Goodness | Web | 13. ledna 2017 v 13:43 | Reagovat

je to nasáklý žalem, ten text je obrazárna...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama