tvá láska je smrtící

3. srpna 2016 v 22:27 | Cíťa |  Divnokydy
Jedné noci byl nalezen jak pobíhá se psy po dvorku.
Těžko se vyjádřit k takovému duševnímu stavu.
Byl zamilován nebo pouze zainteresován do hluboké luny svítící na temném nebi?
Že by měl přeci jen nějaké kynologické pohnutky?
Těžko říci. Možná vše najednou.

forest, tree, and nature image





"Zahrajme si jednu takovou hru, milostpaní." promlouvá on do ticha čekárny.
"A pročpak, milý pane?" odvětí překvapeně ona.
"Pro ukrácení dlouhé chvíle, jistě nám pak čas rychleji uteče." šibalsky se usmívá.
"Dobrá tedy." přitakává.
Mlsně se olizuje jako kocour. "Výborně. Hra je převelice jednoduchá. Já vám dám úkol a vy mi ho tady pěkně vyplníte."
"Ale pane, copak to jde? Copak ta hra nemá žádná pravidla?" ptá se ona.
On se směje ještě více. Snadná obět pro jeho tužby. Naivní a krásná. "Ale jistě že má. Taktéž jednoduché. Nemůžete mi odmlouvat, jinak hra skončí."
"No nevím. Nezní to moc zábavně." krčí ona rameny.
"Ale nebojte. Bude to zábavné pro nás oba." slibuje a už si celý natěšen představuje nahé dívčí tělo.
"Tak dobře."
"Fajn. Začneme něčím jednoduším." zamyšlí se on, přece aby se hned nevylekala.
"Položte ukazovák na svoji špíčku nosu." přikazuje.
"Takhle?"
"Jo. Přesně tak."
"Kde je ta zábava?" ptá se ona.
"Musíte počkat." kaboní se nad její otázkou.
"Teď zavřete oči."
"..."
"A teď se postavete."
"..."
"Fajn."
"Co fajn?"
"Vedete si dobře."
Ona se usmívá.
"Teď mi řekněte, proč jste tady." poručí si z rozmaru ze židle. Jestli tu náhodou není kvůli pohlavním nemocem...
"Jen tak." krčí rameny.
"Jen tak? To přeci nejde." diví se. V hlavě mu pobíhají myšlenky.
"Ale ano. Šla jsem se prostě posadit do čekárny. Přečíst si časopisy a pokoukat se po lidech."
"Aha." on na to zaraženě.
"Dělám tohle často. Ráda se dívám na nové obličeje." pokračuje nezávazně ona.
"Proč chcete vidět nové tváře?" ptá se dále.
"Nerada se cítím sama. Když si večer uvědomím, že jsem dneska sledovala při životě někoho nového, připadám si chtěná."
pořád se usmívá.
"Dobře." on zase na to, zatímco pozoruje ten krásný bezelstný úsměv osamoceného.
"Sundejte si ten prst z nosu." přikazuje.
Udělá jak řekne.
"A teď se na mne podívejte." pokračuje. Právě v tenhle moment by jiným dívkám už šahal na knoflíčky košilek, jenže copak to jde? Jeho chlapecké chtíče odeznívají, ztrácí se v dálkách soucitu a přeci jenom porozumění.
Ona se dívá do jeho obličeje, který je tak blízko.
Vidí póry v jeho kůži, vidí pihu v levém oku, cítí studený dech, prožívá blízkost živé bytosti.
Úžasné, běží jí hlavou.
"A teď půjdete se mnou na kávu." vřele se směje.
"Ale to přeci..."
"Ale hovno, prosim vás. Tohle už není žádná hra."
Ona se usmívá. On se usmívá.
"Tak tedy pojďme."

 


Komentáře

1 Kira Curatio Kira Curatio | E-mail | Web | 3. srpna 2016 v 23:58 | Reagovat

Nádherně napsané! Už dlouho jsem se do nějakého článku takhle nezačetla :)

2 stuprum stuprum | Web | 4. srpna 2016 v 0:59 | Reagovat

Spáchájí koitus po turecké kávě? :D

3 Nikki Allen Nikki Allen | Web | 5. srpna 2016 v 17:34 | Reagovat

To je krásný článek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama