tichý šepot komářích křidélek

19. července 2016 v 23:06 | Cíťa |  Divnokydy
Chcete slyšet vtípek?
Nu, dobrá.
Víte jaký je antihrdina osoby jménem Cíťa?
Ne?
No přeci psychopat.
(...místo pro váš přerývavý smích...)





Víte, přiznám se vám bez mučení.
Někdy mi dělají radost velmi divné věci.
Ne, nedělají radost, vzbuzují ve mne jakýsi pocit zadostiučinění a uspokojení nějakého podivného vnitřního puzení. Jako kdyby někdo říkal: Přesně tak Cíťo, přesně tak má drahá. A nijak jinak, prosím. Takhle je to přesně tak, jak má být.
Velmi často si připadám totiž jako sběratel. Sběratel všemožných věcí.
Fotoaparát v rukou fotografa.
Dělá mi totiž dobře dívat se na lidi z balkonu, slyšet smích a hluk. Cítit vzduch zvhlý deštěm, tu úlisnou konzistenci dne na své kůži. Slunce zhasíná, města ožívají. Mé oči, ach, jen ony dokážou zachytit ty okamžiky. Blikající světla, šumění větru ve stromech, červená výstražná světla komínů, děti utíkající po ulici, auto zastavující na chodníku, smích, vyhasínající asfalt. Cítím hluboké uspokojení když tohle všechno pozoruji. Jako kdyby bylo v pořádku, že žiju.
Nebo v autobuse.
Pozorovat cigánčata jak bojují na louce klacky, snad tři staré babky vyklánějící se z okna, prázdné místnosti a plakáty na autobusových zastávkách, utíkající kluky, graffitti na garážových vratech, další autobusy zastavující na loukách, auta.
Připadám si potřebně. Jako kdybych měla být svědek, který jednou dokáže normálnost života.
Cítím se jako sběratel.
Vstřebávám svět do sebe, víc a víc. Všednost je v tu chvíli přenádherná. Vnímám ty barvy a obrazy, i když těžko říct, jestli ve mně utkvý napořád.
Stačí mi ten pocit, že jsem potřebná.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 20. července 2016 v 5:18 | Reagovat

Potřebuju tě k rozkoši. :D

2 Antia Antia | Web | 2. srpna 2016 v 21:38 | Reagovat

*směje se* tak ten byl dobrej, Cíťo

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama