osm chlapů za hodinu

20. června 2016 v 21:25 | Cíťa |  Divnokydy
Jo právě teď.

Přesně v tenhle moment.






Nestává se tak často že se lidé, obzvláště mladí lidé, zblázní.
Jo, jenže Frankie Vozebouch (nebo tak nějak) se úplně brutálně (tak se mezi mládeží totiž říká) zbláznil.
A nezbláznil se jen tak. Zbláznil se do své učitelky matematiky. Zbláznil se tak moc, že začal dělat i úkoly do matematiky (důkaz opravdového šílenství).
A víte co? Já bych se mu ani nedivila.
Páč ta učitelka, to nebyla jen tak ledajaká učitelka. Z pusy ji netáhlo, šedesát jí také ještě nebylo, nenosila staré seprané silonky evokující něco hodně nechutného a dokázala na své tváři vykouzlit krásný úsměv.
I když Frankie Vozembouch byl trošku podivný.
Nevzrušoval ho její sametově jemný hlas, zatímco vysvětlovala různé siny a cosiny. Vůbc ho nezaujali černé punčochy a krajkové podvazky. Natož odvážný dekolt a dlouhé hříšné řasy. Možná jen trošku.
Možná jen trošililinku (byl to přeci pubertální maldíček).
Nejvíc ho vzrušovala ta její nadřazenost.
Dlouhé vysoké podpatky, přísný výraz a pravítko, kterým někdy přetáhla žáky po prstech. Byl by moc rád, kdyby mu s ním naplácala.
No a tak prostě jednou, zatímco vlhce snil během jedné z jejich hodin, se jedna z jeho mnohých sexuálně laděných fantazií začala pomalu plnit.
Stoupla si totiž před jeho lavici a přísně se na něj podívala skrze krásný velký brýle, který jí dávali na vážnosti.
Stojí si a takhle povídá: "Frankie, ty zase nedáváš pozor!" Obořila se na něj zle a její obočí se jí srazilo k sobě.
Nebylo totiž tajemstvím, že se svým snům dával hodně často napospas.
"Už mám toho tvého pospávání dost! Po hodině příjdeš ke mně do kabinetu."
Vozembouch jen kývl a snažil se nerozplakat radostí.
"Ano paní učitelko." zašeptal tiše a sklonil zrak. Ale zdálo se mu to? Zdálo se mu snad to, že se na chvíli šibalsky usmála?
Zbytek hodiny ani nevnímal a na začátku přestávky rychle běžel na záchod.
Vymáčkl si pár nápadnějších uhrů, vypláchl si pusu a zkontroloval si své spodní prádlo. Štěstí že si ho to ráno vyměnil. Po menší úpravě zevnějšku se tdy vydal k jejímu kabinetu. Zaklepal jako slušný žák a vešel dovnitř.
Čekala na něj u svého stolu, nohy položené na desce. Kouřila cigaretu a šibalsky se usmívala.
"Ale, ale. Náš zlobivý žák dorazil." zamumlala a rychle cigaretu uhasila.
Frankie byl v sedmém nebi. Už jen to že s ní byl sám jediný v jedné místnosti...
"Nemám ve zvyku volat rodičům nebo psát poznámky. Mé tresty jsou... Jsou daleko specifičtější."
Promlouvala k němu hedvábným hlasem, zatímco se na něj vyzívavě koukala.
Frankie jen nasucho polykal.
Matematikářka se jen kousala do měkkého rtíku.
"Svlíkni si kalhoty a ohni se tady přes stůl pokud máš odvahu..."
Zavrněla a vstala.
Vozembouchovi se hlavou honili všechny jeho fantastické masochistické choutky a už byl na pokraji blaha. Stáhl rychle gaťata i se spodkami a odevzdaně si lehl na stůl.


Co pokračovalo si můžete již domyslet...
Stačí říct, že paní Matematikářka je šťastně Vozembouchová a Frankie je jen šťastný.
Šťastný jako blecha.

 


Komentáře

1 Dubiouscat Dubiouscat | Web | 20. června 2016 v 23:28 | Reagovat

Ehmm, silná konkurence!:)  

Já teda matikářka nejsem a vdaná taky ještě ne, ale... No, ještě že neučím na střední škole :)

2 sarushef sarushef | Web | 22. června 2016 v 15:26 | Reagovat

To je výborný! :D :D

3 Antia Antia | Web | 24. června 2016 v 8:24 | Reagovat

Jim můžem všichni závidět.

4 stuprum stuprum | Web | 25. června 2016 v 3:16 | Reagovat

Příběh z mého života. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama