možná dostanete epilepsii

9. května 2016 v 21:20 | Cíťa
Když jsem byla ještě malej prcek, myslela jsem si, že černobílý fotky byli kdysi barevný, jen jim vybledla barva.
Nebo když jsem se učila na kole, tak jsem vrazila do paní s děckem. Pak jsem doma trucovala pod květovanou dekou.




Jako důchodce, který tahá svého mopsíka nebo jezevčíka (dle známosti doplňte) po ulici a vždycky, když jde do pekárny nechá ho venku čekat a on vážně čeká. Pak si během slunného odpoledne sednou na lavičku a svět kolem běží. Nevím. A ten pes je tak šťastňoučký mnohdy obézní a na podzim ho najisto potkáte ve slušivém svetříku, který mu uháčkovala pánička. Jako kdysi vnoučatům háčkovala ponožky nebo papučky. Po kapsách nosí piškotky a rozplívají se nad cizími pejsky.
-
Nebo taky mají kočičku, kterou vždycky čeká na parapetě plná miska. Beztak si zapalují cigarety a kočka jim sedí na klíně, v rádiu hraje moravanka a dole křičí děcka. Někdy se vykloní a začne po nich křičet. Někdy zase ne.
-
Nebo vytáhnou své stařičké kolo a jakž takž promažou zestárlé řetězy. Na hlavu šviháckou čepku, košilu zastrčit do gatí a sandále pořádně zapnout a už to sviští. Dobromyslně cinkají zvonkem a velké oči se přes ještě větší popelníkové skla brýlí dobromyslně usmívají na kolemjdoucí. Šterk lítá od istorikých kol.
-
Nebo sedí na lavičkách/zastávkách (dle zkušenosti opět doplňte) a tlachají. Jojo, to kdysi stará Božka byla pořádný kus a tady přemoudřelá Karla to byla holka k zulíbání. Své černobílé fotky mají jejich děti a někdy se vnoučatům podaří vypáčit historky z dávného mládí nebo se dočkají jen nevrlého zahuhňání.
-
A pořád jsou to lidé. Staří, noví, známí.



(jono, vůbec nevím co to má být)



 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 10. května 2016 v 13:02 | Reagovat

Začínáš šílet. :D

2 Cíťa Cíťa | Web | 11. května 2016 v 20:23 | Reagovat

[1]: jenom trošku :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama