kousky z tebe mezi mými zuby

25. května 2016 v 22:25 | Cíťa |  Divnokydy
Některý kluky bych si dala s máslem, ty nejlepší s medem, semo tamo i se slaninkou a olivami nebo s paštikou.
Některý mi ovšem nestojí ani za chleba se sádlem.

boy, flowers, and cole sprouse image



Když malou jedenáctiletou žábu začne sledovat cizí chlap v kšiltovce, bývá to většinou divný.
Ale s mnou a panem Krmáškem (pouze krycí jméno) to bylo nějak přirozený.
Bydlel ve vchodě naproti a já mu párkrát vyvenčila starého tlustého mopsíka. Většinou jsem ho, ale vídávala na jeho pidi midi balkónku jak hulí jako fabrika ve svých pruhovaných trenkách.
A cigaretový kouř se zvedá k nebi. Výš a výš.
Někdy mu pantofle posral pták. A svět se točil stále dokola.
Bylo to přirozený, když mě jednou nakonec oslovil.
Řekl: "Pojď, doma mám ještě pár zákusků a kafe." jako kdyby nezval malé děcko, ale dámu.
Zrovna jsem zabíjela brouky na chodníku a kolena jsem měla celá podřená od lození po štěrku.
Ale vidina zákusků byla slibnější než skonání brouka.
Následovala jsem tedy mého pana Krmáška do útrob jeho bytu ve třetím podlaží.
Máma říkala, že staří chlápci jsou prasata a nemám si od nich nic brát. Ale pan Krmášek přeci nebyl cizí.
Seděla jsem tedy na jeho pohovce s propálenými květinami a on se klasicky vysvlíkl do svých pruhovaných trenclí.
Někdo si beztak říká: "Aha a v tom je ta čuňačinka. Teď se svlíkne donaha a začne si leštit lachtana anebo rovnou ze mě udělá Anču Dlaňovku." a podobný a obhroublý sprosťárny.
Jenže ne ne.
Pan Krmášek byl sice zpocený starý chlap v klasickém zaplivaném bytě plný vajglů, flašek a zaschlých tělesných tekutin, ale pedofil to nebyl (ehm, tedy jen napůl).
Dostala jsem větrník a čaj (káva stejně totiž došla) a posadil se naproti mne.
A povídá: "Pamatuješ si ještě na mne?"
A já na to: "No ano pane, dyť jsem vám venčila pejska tadnelctak..."
A on: "Ne to ne, ty hloupá." žbluňknul a nohy se mu začali klepat.
"No neříkej, že jsi na mne zapomněla.. Na mne! Kolik jsme toho přeci společně prožili, nevzpomínáš?"
V obličeji pobledl a začal mě hladit po kolenou.
"No tak vzpomínej..."
Když se jeho ruka spustila na moje dětský stehna rychle jsem zhltla větrník div jsem se nezadusila a s pusou plnou drobků jsem se loučila:
"Tak nashle, pane Krmášek, snad někdy příště."
Bylo mi z té situace nějak ouzko. Rychle jsem vyběhla do ulice a zpátky zase k hřišti.
Ti brouci tam pořád leželi, krovky roztažený, pohled usoužený, letní slunce pražilo do černých bříšek. Odevzdáni smešně napospas.

 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 26. května 2016 v 1:11 | Reagovat

Lachtan mě rozesmál. :)

2 aqua-mihi-haeret aqua-mihi-haeret | E-mail | Web | 26. května 2016 v 6:20 | Reagovat

Asi bych to napsala delší, jelikož mě rozhodilo co řekl a teď nevím co si myslet :/ každopádně teda wau... já jsem zatím naštěstí žádné takové zkušenosti neměla. Ale na jednu stranu, když se bavíme o pedofilech, neskutečně je lituji... oni si nesmí nic začít a mají těžký život :(

3 Cíťa Cíťa | Web | 26. května 2016 v 6:50 | Reagovat

[2]: můžu tě uklidnit že událost výše popsaná je mým ryzím výmyslem :D

4 aqua-mihi-haeret aqua-mihi-haeret | E-mail | Web | 26. května 2016 v 6:53 | Reagovat

[3]: To je dobře, přemýšlela jsem, jestli se na to zeptat, ale pak jsem si říkala, že pokud je to pravda, tak by to znělo neslušně :D Oddychla jsem si :)

5 Julie Julie | Web | 26. května 2016 v 12:55 | Reagovat

To mě hrozně moc zaujalo!
Pěkné! Moc hezká myšlenka, starý zanedbaný pán, co vidí minulé životy...

6 zora zora | Web | 29. května 2016 v 14:29 | Reagovat

všude žlutà, vzhled tvého blogu mě hřeje u srdce ♡

pan Krmášek je dost dobře moje spřízněná duše.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama