dosti podceňovaný kytkofil

29. května 2016 v 18:34 | Cíťa |  Divnokydy
jó, holka. to já ještě v třiašedesátým byl mladíček, fajnovej kluk, to ti povím. ale krása stárne, peníze se ztrácí a úsměvy čím dál víc chladnou. být starý neznámená jenom být opotřebovaný. znamená to být nechtěný, holka, to si pamatuj...




Dno jeho dne bylo, když se mohl dívat na holčičí zadek nepřetržitě celou půlhodinu. Stála totiž naproti němu, nohy mírně rozkročený na sobě úplý těsný džíny a tenký krásný svetýrek. Na nohou sandále na obrovský platformě a na nehtech stříbrný lak. A on se díval na ty obrovský poloukoule jejího pozadí, pevnýho a kulatýho a slintal jak malej puberťák. Někdy ho trochu naklonila na tamtu stranu, jindy zase tam a on by dal nevím co, kdyby si na něj mohl jen šáhnout a pořádně zmáčknout. Jenže jel vlakem do práce a ona vystupovala v centru. Pápá krásný zadečku, pápá. Tu džínovinu měla tak úplou, že viděl linie jejího spodního prádla, když se volným krokem vzdalovala od stanice. Chtěl by ji vidět svlíknutou, jenže to nešlo. Jel přeci do té práce a práce na něj čekala. Ve vedlejším městě, daleko od té krásné holky, která jakoby vypadla z jeho nejdivočejší sexuální fantazie. A to bylo to krásný a hluboký dno. Kochat se celou půlhodinu a pak si vlastně uvědomovat, že nic takovýho už zřejmě nikdy neuvidí. Do vlaku nastupovali další a další lidé, další kravaťáci jako on a zaplňovali její místo. Ona už zmizela na eskalátorech.
Celou dobu se díval na místo kde zmizela a kufřík z jeho převeledůležitými lejstry mu v ruce každou další chvíli těžkl a těžkl. A on se propadal níž a níž. Měl za svůj krátký život docela dost žen, dokonce měl už jakési potomstvo nebo co, ale žádná mu nezamotala tolik hlavu jako tamta. Nikdy. A to byl docela pedant. A jak si tak seděl a vzpomínal na všechny ty holky, ženský, dámy a dívky, zachtělo se mu plakat. Copak může být život tak nefér? Potkat holku svých snů jako malej páprda a nemoct jí říct jediného slůvka? Bez možnosti ochutnat její polibek, její kůži, její duši? Proč? V tu chvíli měl chuť spílat samotnému bohu, za ten jeho debilní a trapný smysl pro ironii. A už si lidé posedali, co nevidět se zavřou dveře a ten proklatý vlak ho odveze pryč. Cítil se jako maličká myšička v pasti. Nebezpečně ovládán okolnostmi a osudem.
Copak za ten celý život dokázal?
Co?
Mít párek malých parchantů a zaprděnou práci ve vedlejším městě. Mít za šéfa debila a za kolegy ignoranty, suchary a hlupáky. Vydupal si jednou jedinkrát zvětšení jeho pracovního prostoru o celý jeden metr čtvereční a jednu kávu z automatu zdarma.
Kde?
Kde se poděli jeho sny, když byl mladý?
Chtěl být astronautem, poté výtvarníkem, básníkem, truhlářem, sochařem, bohémem, melacholikem a filozofem. Chtěl mít prachy a krásný nablýskaný fáro, v hlave vzduchoprázdno a sem tam nějaký pytlík s travkou. A vše si chtěl nosit na zádech v batohu, všechny další sny a plány a nebýt nikým a ničím a prostě neexistovat jen být v daném okamžiku.
Nikdy si nepřál zkurvenou hypotéku a alimenty za jeho debilitu.
A její zadek se mu vracel stále a stále, ty krásný obliny a čistý linie. Ten svetr upnutý a ty vlasy medový na ramenech a ty nohy štíhlý a ladný.
A jak se rozeznělo upozornění o zavírání dveří, bylo mu jako kdyby mu předčítal kněz na jeho vlastním pohřbu a pomalé dveře byly jako těžké víko jeho rakve. Brečel jako malej kluk.
Hnán cílenou touhou se zvedl ze své pozice a vyrazil k úzké skulince dveří. Kufřík s veledůležitými lejstry zůstal pod sedačkou, páprdovství tam také jen vyjeveně zíralo. A on, rázem mlád a šťasten se vrhl ke dveřím a odhodlaně se jimi procpal.
Dveře cvakli, strhli mu obnošené sako a on volný jako pták utíkal za ní, za láskou svých snů a za životem tak dávno vybájeným a vysněným.

A pozor vážení, toto byl jen malinký vzestup v jeho dni.
Ten opravdový vrchol stál ještě před ním...




 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 29. května 2016 v 19:45 | Reagovat

Zapsáno hlenem pod kůži...způsobilas pekelnou spoušť, snad mě nestráví... :-*

2 kkkk kkkk | 4. června 2016 v 21:39 | Reagovat

co za písničky máš na tumblru? (název cxvfghertk mi nic neříká ;))

3 Cíťa Cíťa | Web | 5. června 2016 v 15:12 | Reagovat

[2]: Marilyn Manson- Kiddie Grinder a první je taky od MM :)

4 Antia Antia | Web | 6. června 2016 v 21:40 | Reagovat

Žiju pro tvoje designy. Jsou vždycky děsně útulný. (Jestli je teda vůbec možný použít to v tomhle kontextu.)
A tvoje psaní milujeme všichni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama