naceněné mamčiny tanga

19. února 2016 v 22:24 | Cíťa |  Divnokydy
"Svlékněte se. Prvně oblečení."
"A potom?"
"Pak i kůži."
"Nemyslíte si, že je to až moc intimčo?"
"Ne. Už ne."
"Dobrá."
"..."
"..."
"Buďte na mne něžný, prosím."
"Odteď mi už jen tykej."





Prvně si zapálila jedno cígárko, pak druhé, pak i třetí, čtvrté, páté, šesté.... Až se cigárka změnila na cigára a ona místo způsobného pobafávání vhodného pro děvu jako ona, už jen hulila nervózně a roztěkaně jako tovární komín. On tam stál opřený o zeď a mrtvolnýma očima ji pozoroval. Nedokázali spolu navázat oční kontakt. Stáli oba tiše a klidně, jejich puls se snížil jen na únosnou mez (poklidné tep-tep) a nikdo si jich nevšímal. Bylo jedno, jestli jsou doopravdy tři ráno nebo tři odpoledne. Pro ně je to stejné. Zastrčení v krajní uličce se on dá do pláče, zatímco ona vybuchne.
"Nebul!" štěkne a klepající rukou si zapaluje cigáro.
"Vždyť já ne-" utápí se jeho věta v hlasitém a škytavém vzlyku.
"Uklidni se! Nic se nestalo." syčí ona na něj.
"Já vím." přitakává a nudli si utírá do rukávu.
Podrážděně ho sledujíc mu podá kapesník- "Hlupáku." říká mu přitom skoro láskyplně.
On se na to hlasitě vysmrká.
"Jak ti je?" ptá se ona.
"V p-p-pohodě"
"No, to slyším."
"Jo." hlasitě škytne.
"Neměli žádnou cenu. Udělal jsi dobře. Jsi můj hrdina."
"...-" chce něco říct, ale škytne znova.
"Nemusíš si nic vyčítat." objímá ho a on se choulí k ní.
"Teď se můžeme sbalit, vezmem si to tvé krásné tátovo auto a vyjedem si. Třeba Las Vegas. Můžeme se konečně vzít. No nebude to super?"
"Jo." přitakává.
"Hned je lépe." libuje si do jeho vlasů. "Bezcenní byli. To mi věř."
"Nelituju."
"Ani já a ani ty nepotřebujeme žádné doktory. Vyléčime se navzájem a tvá matka nám v tom už nebude vadit."
On si utírá zase nudli a bere ji za ruce. Oči má ještě celé rudé a rty mají ještě náznak třasu. Kleká si před ní a bere si její ruce. Líbá ji na prsteníček. "Ať nás smrt nerozdělí."

V tomto případě má lidský život cenu nablýskaného auta, staré sbírky kazet, celoživotních úspor postaršího páru a fyzické volnosti.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 22. února 2016 v 12:47 | Reagovat

To ujde, můj život má cenu fyzické nevolnosti. :D

2 Denise S. Denise S. | Web | 23. února 2016 v 13:59 | Reagovat

Tak nějak to na mě doléhá. Asi ty různé situace s cigáry namísto cigaretky mají každá něco společné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama