Únor 2016

pídíce se po lepším žití

29. února 2016 v 13:16 | Cíťa |  Divnokydy
A bez pocitu viny se všichni vrhali střemhlav dolů. Jako lidé svádění zvukem Krysařovi píšťaly, jako slepé ovce za svým pastýřem. Někteří se je snažili zadržet, ale jediné co z nich dostali, bylo:
"Promiň, mami."
Říkalo se tomu dospívání.



meskalinový úlet tvého táty

26. února 2016 v 23:44 | Cíťa |  Divnokydy
Jejich jazyky byli jako dva hadi ve smrtelně křečovitém objetí. Snažili se zabít, zaškrtit, usmrtit, ale pořád si unikali. Vždycky vyklouzli a pak se zase našli. V přenádherně nekonečném tanci smrti.



bezvědomky

24. února 2016 v 20:13 | Cíťa |  Divnokydy
Žlučník se mu jen pohnul, když se zadíval na ty jitrnice a klobásky, zelí, husičku, knedlíky, vepřové, hovězí a gulášek, kaše, jáhly a kapříka, bramborový salát, bramborové knedlíky, řízečky, halušky, brynzu, sýrečky, tvarůžky, nivu, šunky, aspiky, salámi, mandlové koláče, tvarohové koláče, koláče s ovocem, kuřátko pečené, krůtičku nadívanou, brambory dušené i pečené, chléb, chlebíčky a biskupský chlebíček, vánočku, dortíčky, šlehačku, kremrole, větrníky, indiánky a polívčičky zeleninové s mrkvičkou a nudličkami, bramboračka, koprovka, s játrovýma knedlíčkama, fazolačka, čočka a k tomu nakládané okurčičky, sůl, křen a horčice, pepř a skívy chleba, curkovíčko, čokoládové bonbony, větrové hašlerky, džbány poctivého pivečka, vínko, vodu, šťávy, krajáče mléka, kávičku, čaje bylinkové i ovocné a k tomu tvrdší slivovicu, meruňky a ohnivé calvados.



naceněné mamčiny tanga

19. února 2016 v 22:24 | Cíťa |  Divnokydy
"Svlékněte se. Prvně oblečení."
"A potom?"
"Pak i kůži."
"Nemyslíte si, že je to až moc intimčo?"
"Ne. Už ne."
"Dobrá."
"..."
"..."
"Buďte na mne něžný, prosím."
"Odteď mi už jen tykej."




neřešte mé myšlenkové pochody (významné mrknutí)

16. února 2016 v 22:05 | Cíťa |  Divnokydy
A jednou když vstal levou nohou z postele, zjistil, že mu vlastně upadla. Upadla mu na podlahu s hlasitým citoslovcem BUM! (zatímco podlaha vydala nezřetelné ECH) a on se za hlasitého IÍÍK svalil zpátky do postele.
No vidíte, jaké krásné kouzla skrývá tento nepodsatný slovní druh...



můj sladký valentý-ne

14. února 2016 v 0:31 | Cíťa |  Divnokydy
jaké by to bylo kdyby člověk byl jenom prupiska? vypsaný a věčně používaný. předmět a nic víc. jakpak by se jim asi žilo? co by asi řešili za problémy? nedostatky inkoustu nebo vypadlé pružinky?




lhavé krásy motýlů

10. února 2016 v 22:00 | Cíťa |  Divnokydy
A je vlastne jedno jestli lžu, poněvadž lidská osobnost a její velké nedokonalosti jsou jen černé hrudky špíny za pečlivě pěstěnými nehty Boha, kterou se pořád neúspěšně snaží vyšťouchnout nůžkami. Co potom až se mu to povede?




Ať se snažila, jak chtěla, život mu nezachránila. Protékal jí mezi prsty, čirý, ohnivý a pořád krásný. Zrudný ve své poslední minutě děsu, když se uvolnil a duše opustila jeho tělo. Neplakala. Jen pila. Pila jeho poslední výdechy a četla ztrácející se myšlenky. Šeptal jí:"Nezapomeň." Protože byl vždycky egoista a ona mu říkala:"Miluj mě napořád." Takže se jejich přání moc nestřetávali a do jejich poslední minuty se nikdy nepochopili. Lidi kolem nic ječeli a brečeli ve svých záchvatech a ona mu držela hlavu a krev a tělo pohromadě a všude vládl chaos a vzruch a někdo zavolal sanitku, i když to nebylo potřeba. Naposledy se jí dotkl a vytratil se. Nesouhlasil s její nabídkou, ale čistě předpokládala, že její návrh přijal. Prsty měla pořád ulepené od cukrové vaty, kterou jí koupil.


rouhačské poemy Oscara Wildea

7. února 2016 v 11:11 | Cíťa |  Divnokydy
A zrovna on to byl, koho tak bavilo neříceně žít. Oblékal se do sametových kalhot a nechával si růsti dlouhé vlasy, květované kravaty si vázal místo oprátek a dlouhé rozevláté košile snad dávali náznaky toho jak to s jeho sex. orientací je.