zazní i věčně zelené tóny populární hudby

8. ledna 2016 v 21:07 | Cíťa
"Nebuď nesvá." namítl s úsměvem a jeho klikaté zuby se zakousli do jejího srdce.
"Jsou to jen city." dodal s pusou plné krve.
"Někdo prostě jen snídá cizí srdce a druhý zas opilé banány."
Nervózně se zasmál.




Byla to mladá ježibaba, ještě nezkušená a neošklivá, mladá a ještě s lehkým náznakem půvabu a šarmu, který vábil muže do jejího klína. Kdykoliv sama produkovala onen tělesný akt, šeptala: Šukej mne jemně a chlap se jen zasmál a její prosby nedbal, ba naopak, činil opak a ona si užívala (nene, nebyla to ona přenádherná kočkovitá čarodějka, ale tajemstvím je, že byly vzdálené sestřenice, ačkoliv by nikdy čarodějnice příbuzenství s ježibabou nepřiznala, ale prostě geny nezapřete) a ječela a brečela a chlap si říkal: jo, to jsem jí dal. Obě strany byly tedy nadmíru spokojené, zatímco se ostatní osazenstvo onoho malého bytečku krčilo v rozích, aby náhodou tento tělesný akt byť jediným slůvkem nepřerušili. Ano, poněvadž naše ježibaba byla mladá, bydlela s rodičema a pěti sourozenci v malém bytečku, kde se místo dveří používali korálky a místo tapet koberce. Těžko se její matka snažila poznat její přítele, protože než všechny tělní tekutiny stačili oschnout muž se již oblíkal a matka marně nabízela čaj nebo kafe nebo slepičí polívku nebo ruku svojí dcery. Poněvadž nedivte se, ježibaby jsou nadmíru puritánské (narozdíl od čarodějnic) a tato naše mladá ježibaba byla ze všech mladých ježibab ta nejprohnilejší a nejzkaženější (ano a to si muže,chlapce ba i dívky do svého pokojíku s jediným dveřmi v bytě vodila jen jedenkrát do týdne) a její matce za ní bylo patřičně stydno. Ježibaby si o ni zle šuškali a všude se nesli zlé klepy. Její otec se tedy rozhodl, že ji provdá i kdyby ji musel k oltáři vézt připoutanou ke kolečkovému křeslu a našel jí patřičně dobrého, skromného a bohatého ženicha, který byl jaksi taksi nějakej nekromat či cosi nebo kdosi s lehce pokryteckými brejličkami na jemném nosánku. A naše ježibaba ohrnovala nos, fuj to tedy ne, protože ona to vždycky ráda tvrdě ať už jen slovní rozmluvy nebo tělesné akty (a on byl samé: zajisté, jistěže, ano, prosím, ne, děkuji a bude mi velkou ctí až se jí z toho zvedal žaludek). Do bytečku si vodila čím dál více holek a kluků a mužů a chlápků a čím víc tvrdě tím lépe a čím víc jich bylo tím lépe. Ale uznejme si láska je pokrytecká jako ony ženichovi brejličky, takže její sexuální nenasytnost ho ani v nejmenším neodradila. Byla už do konce života s ním. A bohužel, neštěstí nechodí po horách, ale po ježibabách (obzvlášť po těch dobře prohnilých a správně zlých) a když mu nakázala: šukej mne jemně, udělal jak po něm chtěla a ona pak hořkostí brečela v koupelně jejich velkého domu, kde měli všude dveře a místo koberců tapety.


 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 8. ledna 2016 v 22:41 | Reagovat

Neštěstí chodí po blogerech. :D Lehce pokrytecké br. mě rozesmály, špunte. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama