z rány ji vytékal hnis a ona si uvědomila, že potřebuje nové srdce

2. ledna 2016 v 21:29 | Cíťa
Cítila se dobře, ale i tak jí z pusy tekla krev horká a černá a z očí a z nosu a z uší taky. Cítila ve svém těle jednu velkou zradu a srdce jí bilo nepravidelným rytmem, zatímco zmateně mrkala a krev jí padala do napřažených dlaní jako déšť. V dálce odbíjeli kostelní zvony.





Potkávat přiopité sousedy na zahradách a toužit po něčem lepším. Utekl pes a někdo vyl v dálce. Stovky ohňostrojů a prskavky, nebe bylo bílý. Díval se snad někdo v ten večer na hvězdy? Měsíc zbledl závistí a zbylo z něj jen prachsprosté C bez háčků a bez nadějí. Modrá a růžová a zelená. Pak ležet v posteli v totálním vyčerpáním a svíjet se v bolestech. Ráno zas jako feťák. Voda netekla a pastu na zuby jsi neměla. Venku mráz a všude bledo. Od námrazi. První ráno a první svítání u cesty a u rybníka. Chodíš po tenkém ledu, ale jen u břehu. Kdyby ses potopila nenašli by tě. Jaký by to jen bylo? Malá a zamrzlá pod ledem. Někdy led zaskřípe, ale nic z toho. Mráz vykreslil všechny listy do detailu. Teď vypadají zajímavěji. Mrtvě. Tak to je. Užíváš si ticha, všichni ještě v postelích a nikde ani auto. Svět je prázdnej a smutnej a lehce růžovej a lehce šedej a lehce bílej a lehce pochmurnej. Někdy máš pocit, že někde křupají lidský kroky, ale to je jen klam. Možná bys chtěla někoho, kdo by s tebou mluvil anonymně s tím pocitem, že se už nikdy nepotkáte. Mluvil by upřímně a ty by ses pak zamilovala do představy jeho života a jeho nechutné lidskosti a zranitelnosti duše. Možná by tě naučil kouřit cigarety, aby jsi mu mohla mávat ze zastávky autobusu a vypadat tajemně. Ale nikdo takovej není, protože lidská upřímnost a opilost je velmi ošemetná věc. Stejně by ses styděla. Tak.
Pak na poli, kde se v houští něco hýbe. Asi srna, říkáš si a stojíš a díváš se a posloucháš a pes tě z vodítka nejistě pozoruje. Kdybys chtěla, šla bys tam za tím a možná viděla jen pitomého kosa nebo vystrašenou srnu nebo taky dost dobře nic. Nad hlavou ti lítají vrány, které jsi tak dlouho neviděla a krákají své requiem starému roku. Mají vyhulené hlasy a ke všemu nepřítomně tiché. Ani po silnici se nikdo neobjeví a tebe tak nikdo nevidí a neslyší a snad ani dobře teda neexistuješ. Teprve teď svítá. Všechno zmrzlé a mrtvé a křupající pod nohama a slunce je rudé (nejspíše se stydí za své kýče) a obláčky dechu před tvýma očima. Když jsi byla malá a plakala, zmrzly ti slzy na tváři. Dneska nemáš ani ty slzy. Přijedeš domů a nazívají tě lhářem.

Šťastné novoroční orgasmi!
přeje
-Cíťa.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 2. ledna 2016 v 21:44 | Reagovat

Lepší feťák než lhář. Nemusíš si vymýšlet neštěstí. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama