píča kutnohorská a její korzetové strasti

17. ledna 2016 v 21:57 | Cíťa
"Někdy si připadám jako ze špatného animáku."
"Vážně? Jak?"
"Trochu rozmazaně, trochu retro a spíše jako nepovedený vtip."
"A rozměr?"
"Pojebaný tři dé."




V pekle nebylo teplo a ani zima. Nikde nebyli démoni ani žal. Nikde pověstné hříchy a raraši s kopiím přichystaným na tlusté hříšné zadky. Žádný belzebub, mefistoteles, Lucifer a ani jeho věrní přisluhovači. Bestiář se zaražen posadil v zšedlé trávě a promnul s oči. Tělo jako po víkendové palbě. Rozlámané a rudé jako jeho oči. Bestiář neměl strach ani teď a tak se vyškrábal na nohy a vydal se na cestu. Jediné co v pekle bylo bylo vlhko. Šedá hnusná tráva byla mokrá, celej svět v mlze a mžení deště před očima. Byl nahý ale nestyděl se. Neměl hlad a ani žízeň, neunavil se a ani nebyl energetický. Šel vyrovnaným tempem pořád rovně, přímo tam kde se oblaka zvedala ze země a dalo se tušit i mlhavé slunce. Putoval tři dny bez zastavení. Čtvrtý se zastavil a napil se vody z rybníka. Byla slaná. Pokračoval dál. Slunce nezapadalo a ani nevycházelo, cudně se skrývalo za hustými mračny jako stydlivá panna a šlo těžko říct, jestli by vydávalo nějakou záři. Bestiářovi připadalo nemocné. Pátý den přešlo mžení do mrholení a z mrholení do deště. Na nahou kůži mu dopadalo bahno. No co- řekl si a pokračoval dál. V pekle se muselo počasí někdy vzbouřit, říkal si. Za další den se brodil po kolena v bahně. Za další den ho měl až po pás. Připadal si jako ten chlapec v nekonečném příběhu. Byl odsouzen k utonutí, ale neměl s sebou žádného koně a žádnej drak ho nemohl zachránit. Další den jen ležel, snad stál a bahno padalo z nebe. Tělo měl zaklíněné v mazlavé břečce. Tehdy za ním přilétlo slunce a poprvé se v pekle za jeho pobyt setmělo. Byla tedy tma a světýlko mu tančilo před očima. Ahoj, pozdravilo a zamihotalo se. Bestiář mlčel. Jsem tvá smrt, pokračovalo a jemu došlo, že to není slunce ale oheň. Nějak se mu sevřelo jeho srdce. Jsem smutný, odpovědel jí/jemu/tomu a hlava mu klesla. Ale tady nemůžeš umřít, namítlo světlo vševědoucně. Asi nejsi moc chytrý, co? smál se jemu Bestiář.
Jsem jen to co stvořili lidé. Tvá smrt byla hloupá a barbarská.
Aspoň to někdo přizná.
Smrt se zachichotala- Můj šéf má pro tebe nabídku.
Nabídku? ožil Bestiář a do úst se mu navalilo bahno.
Dá ti tři další životy aniž by si musel odpykat své hříchy a ty na oplátku přestaneš mířit k jeho sídlu, když se tu zase objevíš.
Sídlu? Divil se bezelstně mladík a zahleděl se k místu odkud se zvedala ony oblaka plná bahna.
Tak jest. Přiblížil ses tak jak se to žádnému nepodařilo. Přechytračil jsi všechny pánovi lsti. Máš opravdu podivný charakter- rozpovídalo se světlo.
Ano, Bestiář si všiml, že podél jeho cesty jsou peníze a zlato, jídlo a pochoutky, víno, pivo, ženy a ohromná sídla. Ale on neměl hlad ani žízeň, necítil chtíč nebo potřebu. nebyl unavený ani nabuzený. Napil se jen rybníkové slané vody.
Můj pán má rád vyjímečné. Dodal ohýnek a zaprskal. Měl by jsi nabídku využít.
Bestiářovi to nemusel říkat dvakrát. Stačil už jen ale kývnout neznatelně hlavou. Netoužil totiž strávit svoji dovolenou v pekle s plícemi plnýma bahna.
Dobře, kývl také ohýnek a to bylo poslední co z onoho pekla viděl kromě temného masy z hůry. Aspoň, že na nás neserou, stihl si Bestiář pomyslet, než zahlédl znovu světlo.


A tak tedy Bestiář obelstil svou vlastní smrt. Neměl strach, ostatně jak už jste poznali- Bestiář se nikdy nebál.
 


Komentáře

1 STIAK STIAK | E-mail | Web | 17. ledna 2016 v 22:14 | Reagovat

To je...
Krásné... :3

2 stuprum stuprum | Web | 18. ledna 2016 v 11:42 | Reagovat

Nechal bych pro tebe poslat kočár na ten pohřeb. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama