nikdy mi neříkej ne, dodal a skočil ze skály

3. ledna 2016 v 22:15 | Cíťa
Jednou viděla švába. Ve sklepě. Ve světle holé žárovky. Neječela a nezvracela. S chladným úsměvem nastavila gumovou holínku asi ve velikosti 46 a neelegantně ho zadupla. Zbyl po něm jen mastnej flek.
-
Zhruba za měsíc mi bylo sděleno sousedy, že jsem psychopat...





"Proč ji miluješ?"
"Protože k tomu nemám důvod."
-
Dokázal svoji lásku tím, že si do hrudi vyřezal její jméno a nad krví, která z něj pryštila si vyleštil svůj pohlavní orgán. Utíral se pak do kapesníku a brečel touhou nad jejíma dlouhýma překrásnýma nohama, které na něj volaly i v té nejhlubší a nejčernější noci. Krev si nechal až do snídaně na těle, dokud se matka nerozplakala a bratr se nerozesmál. Ani jeden nebyl pyšný a on byl velmi zklamaný. Když ve sprše brečel, štípala ho hruď.
-
V tělocviku se tělocvikářka pozvracela nad jeho zohaveným tělem. Mohli totiž plavat v plitkém rybníce a on se přidal k ostatním. Z očí ji zbyli jen prázdné kruhy, když volala jeho matce. Ta jí uklidnila, že je naprosto normální a zavěsila. Asi o týden ji našli utopenou v tom plitkém rybníce. Ovázala si kolem sebe řetězy a nechala se stáhnout dolů. Možná to bylo tím, že byla i školní poradkyní. Už jim nikdo v tom roce nepřednášel o sebevraždě.
-
Nazýval své tělo uměním. Začal experimentovat i s inkoustem a tak si do paže napsal Sempiternal. Utřel krev do ubrousků do kterých se potom udělal. Tentokrát se nesoustředil na její dlouhé nohy. Dneska si představoval její sladký úsměv.
-
Viděl v knihovně smrt. Kráčela rovně a vyrovnaně, vrány za okny začli krákat. Minula ho jenom těsně až ho ovanul její dech. Voněl jako shnilé listí a květiny. Bylo to trochu klišé, ale nestěžoval si. Knihovnice dostala mrtvici.
-
Asi v zimě kdy napadl sníh si uvědomil, že není normální. Díval se na vločky za okny a hořce plakal nad jejich sladkou přesladkou krásou. Učitelka ho nato poslala za novým školním poradcem, ale ten mu zabouchl dveře před nosem s tím, že zoufalé případy nebere. Místo toho, aby brečel roztřískal mu dveře. Tentokrát byl na něj jeho bratr pyšný.
-
V lednu zjistil, že se dá zabít i z lásky. Měl pokušení její tělo znásilnit, ale necítil se jako zvíře. Shořela na jejich zahradě a její prach odlétl do neznáma. Už teda nikdy nemasturboval nad jejím krásným tělem, ale nad její krásnou smrtí. Nad momentem kdy naposledy vykřikla. Nad bolestí, která každý večer přicházela.

 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 3. ledna 2016 v 22:24 | Reagovat

U: viděl v knihovně smrt - jsem se začal bát, jsi dobrá cíťa. :)

2 Luna Dark Luna Dark | Web | 7. ledna 2016 v 22:02 | Reagovat

Ježíš já si tvůj blog a tebe zamilovala <3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama