Vánočně laděný rozhovor K s S

17. prosince 2015 v 22:28 | Cíťa

To se zas jednou sešla S s K. Popít čaj s rumem. Protáhnout křídla, rozvířit perutě, rozrušit vzpomínky. Bavili se jako nic, s lehkou dekadencí, zatímco za okny vířil sníh.


K: Víš koho sem potkal?
S: Ne. Koho?
K: Ji. Ne tu ji, ale ji jako ji.
S: Hm, aha.
K: No tu, jak pořád nosila čepice.
S: Na tu bych málem zapomněla.
K: Já vím.
S: Jak se má? Co dělá?
K: Kouřila na lavičce cigarety.
S: Já myslela, že je nekuřačka.
K: To já taky. Když jsem si zapálil, chtěla taky jednu.
S: Aha.
K: To teda jo.
S: Kašlala moc?
K: Ani ne. Její rodiče prej před ní kouřili, když byla děcko.
S: To dost vysvětluje.
K: To ano. Jednou se k tomu musela dostat.
S: Jen tys jí pomohl.
K: Ne. Jen jsem to nechal na ní. Kdyby chtěla, mohla cuknout, já bych se jí nesmál.
S: Jenže ona to nevěděla.
K: Věděla.
S: Ale hovno.
K: V té chvíli jsem byl jen článek jejího osudu. Kdyby to svět chtěl jinak, tak bych na ni nenarazil.
S: Ale...
K: Je to tak. Ne, že ne. Kdyby to svět nechtěl, tak by ti neujel vlak a já tě nepotkal.
S: ...
K: Mám pravdu, že?
S: ...
K: Tak díky, žes to uznala.
S: Fajn. Co bylo dál?
K: Seděli jsme a ona kouřila.
S: Ty ne?
K: Já taky. Ale tak jinak.
S: Jak?
K: Já jen dýchal, zatímco ona šlukovala.
S: ...
K: V očích měla slzy, ale nevím, jestli to bylo z kouře.
S: Chudák holka. Objals ji aspoň?
K: Ne. Mám přeci tebe, ne?
S: Mě? Vidíme se jednou do týdne. Nemáš mě.
K: Ne?
S: Ne. Měl jsi ji obejmout, muselo ji být smutno. Příště se na mě vyser a objímej lidi.
K: Dobře.
S: Něco ji muselo zlomit, když chtěla cigarety.
K: Nevím...
S: Chudák holka. Měla bych jí zavolat.
K:...
S: Vždyť si nikdy nedala ani panáka. Chápeš to, K? Jak musela být na dně, že porušila svou abstinenci?
K: Možná měla jen slabou chvilku. Nebo si před náma hrála na někoho lepšího.
S: Jsi necitelný zvíře.
K: Promiň.
S: Neomlouvej se mě, ale jí.
K: Dobře.
S: Co bylo dál?
K: V žilách ji proudil nikotin. Docela si to vychutnávala.
S: A? Je u ní něco nového?
K: Prej se zbavila klaustrofobie, ale má potíže z podzemím.
S: A?
K: Co a? Seděli jsme a ona poslouchala hudbu.
S: Co poslouchala.
K: Velrybí volání.
S: Fakt?
K: Jo. Dala mi pak jedno sluchátko.
S:...
K: Prej je to necenzurované umění.
S:...
K: Začlo sněžit. Nebo z nebe padal prach. Nevím.
S: Co si přeje pod stromek? Neříkala?
K: Řekla, že chce pod stromek velrybu nebo nový nebe.
S: Ty vole.
K: Počkej S, ty brečíš? Proč?
S: Jdi do prdele, K. Jen mi teče z očí.
K: Proč?
S: Proč? Prostě proto, ty hloupý.
K: Promiň
S: To je v pohodě.
K: Pojď.
S: Kam?
K: Koupit barvy, aby nebe mohla přemalovat. Sehnat plyš, aby jsme jí ušili velrybu.
S: Díky.


A tak čaj s rumem zmrzl na okením parapetě. Co si vy přejete na Vánoce?


Cíťa.

 


Komentáře

1 Amazonka Amazonka | Web | 19. prosince 2015 v 10:59 | Reagovat

Myslím, že ta velryba by jí mohla pomoct...

2 gitty93 gitty93 | E-mail | Web | 17. září 2016 v 23:25 | Reagovat

plyšák velikosti velryby :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama