Soběstačné jsoucno dětství a snových period zpocenosti

13. prosince 2015 v 22:16 | Cíťa
A hlava jak parní hrnec.
Převařeno myšlenek, když jdeš na autobus a díváš se na lidi a oni se dívají na tebe. Padáš do sklepů a zabíjíš myši, takový ten Van Helsing kterýho si nikdo nezval. Kroutíš se pod stovkami jehel, který po tobě kreslí a ty jsi omalovánka pro dospělé. Barevná a dětinská. Zelený čaje s kombinací borůvkových cigaret, pěkně voní, značka Camel.


Na balkonech rozvěšený barevný prádlo a doma svíčky, které stejně nikdo nezapálí, prostě jen tak pro ozdobu, takže na zbytečnosti sedá prach. Čteš na panelácích nápis pičo, i když ty osobně preferuješ radši píčo, ale je to umělecký, takže klid. Máš nový boty a další nový boty visí na stromech, takže se brzo začnou slétávat fetky, páč tady bude jejich hnízdo. Převařeno. Přehuleno. Havráni krákají a zvedají se k vesmírnému letu, když projíždíš kolem s autobusem a ta hloupá fejk zrzka si hraje na pravou. Komu máš věřit? Jseš čarodějnice zabíjící druhé a ostatní brečí a utíkají na parkoviště. To je ten strach (kterýho ses chtěla zbavit), protože ji ubíjíš železnou tyčí a pořád odznova a dále, dokud se jí nesloupne její tetování. Takže jen žvýkačky. Máš strach z aut, protože nemluví. Hledání sama sebe. Takzvané nekonečno v tvojí hlavě. Už odmala jsi měla takovou tu skrytou fóbii z výtahů. Protože i když je pater jen dvanáct, neznamená to, že musí jet jen do nich. A pořád výš. Pryč. Nebo hluboký propad do skelpa, kde to bylo vždycky ještě děsivější a výbušný. Ale to by bylo poprvý. Vidělas barák v plamenech. Pičo by se rozteklo na píčo. No jo, fakt. Už to tak bylo. Mindráky z druhý třídy. Po těch letech by sis mohla zvyknout. Ten samej sen s širokou kabinou a ty ho pořád neumíš ovládat, zachránit vás. Nebo pořád padáš ze schodiště, i když víš, že se nemáš otáčet. Možná se jen bojíš výšek, tak pěkně skrytě. Nepamatuješ si na to, jak to hořelo, jen na ten byt, jak byl černej a okna otevřená, když jsi zírala z balkonu. To ještě nebyl prosklenej a pes chytal vosy na čumák.




Těší mě. Cíťa.
 


Komentáře

1 Nany Nany | Web | 14. prosince 2015 v 9:31 | Reagovat

Ale vítejte, Cíťo.

2 stuprum stuprum | Web | 14. prosince 2015 v 22:35 | Reagovat

Zrovna ty máš na víc než na stupruma. :)

3 Cíťa Cíťa | Web | 15. prosince 2015 v 22:26 | Reagovat

[1]: Děkuji

[2]: Jsem polichocena :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama