Když si přejete sníh, ale dočkáte se stejně zase jen hovna

28. prosince 2015 v 12:24 | Cíťa |  autobusové filozofie
Žral hlínu a nahlas recitoval cizí básně. Lidi si na něj ukazovali a smáli se mu jaký je to blázen, zatímco spěchali do své nezáživné práce, kdežto on krmil vrabce kousky chleba a svých snů.




Včera jsem viděla dva filmy. V jednom byl chlap umučenej za to jakej nebyl a navždy pak musel žít v osamocení jako zrůda, zatímco v tom druhým byli lidi umučený za to jaký chtěli i nechtěli být a ačkoliv na začátku byli spolu, na konci skončil každej sám. A bylo to smutný, tak strašně moc smutný. Můj pes po mně chce, abych po něm řvala "Jmenuji se Earl." což mne značně znepokojuje, stejně jako árie Mozartova Requiem. Dneska jsem chtěla naplyvat dolů pod výtah a slyšet jak se moje sliny rozprsknou o sklepení pod naším panelákem, ale nic, jen nekonečné ticho. Chtěla bych někdy vidět výtahovou šachtu, ale na to nemám vlohy, natož dostatečnou eleganci. Listy černají a stromy šedivějí. Už jste někdy viděli sad v zimě? Některý jabka se drží vehementně větví a jsou pořád červený, ale už i z tý dálky vidíš, že jsou scvrklí a až moc srdceryvný na to abys na ně šáhl a ohmatal jejich pravěkou nahotu. Směješ se jim, i když nejistě. Nechceš riskovat noc oživlých jablek. -Jatka v zimě. U prasečích těl se zvedá teplá pára, tomu se říká život, šeptají ti a je jim úplně jedno, že máš kávu až v krku. Příště radši jen vodu. Plácají tě po zádech a nechávají tě samotného, aby jsi kuchal jejich těla. Bolest je hlasitá, takže zvířata ječí, když jim ušmikáváš duše od těla a balíš je do vzduchotěsného balení. Vždyť umře!, kvičí. Postupně všichni umlkají, protože šílenství je tiché, tak tiché, že vidíš jak se krev sráží na podlaze, v tvých rukou v tvém srdci a ty pláčeš za ty peníze, které pak dostaneš. Jejich očka jsou prasečí a srdce zas lidská. Prodíráš se krajinou jejich těla a od obalů přidáváš další lahůdky pro zmlsané lidi. Jazýčky, ocásky a slzy, které vypotili v agónii. A prej že zvířata nepláčou. Možná se pak cítíš trochu pyšně, když vidíš lidi jak se cpou jejich vnitřnostmi, jazýčky, ocásky, slzami a nakonec si jako gurmáni dopřávají jejich duše, které vylízávají z těch vzduchotěsných obalů, jako kdyby to byla panenská píča nebo francouzská ústřice vylovena v městské kanalizaci. Koupil sis za utržené peníze za duše plášť z prasečích předkožek a od té doby ti v společnosti říkají pane.
 


Komentáře

1 stuprum stuprum | Web | 30. prosince 2015 v 22:26 | Reagovat

Ty předkožky jsou dobré.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama